Věřím, že kluci udělají medaili. Přál bych jim zlatou, ujišťuje Jiří Kochta
06.05.2015
Do hlediště pražské i ostravské arény během šampionátu denně míří davy fanoušků z celého hokejového světa, ale také bývalí vynikající hráči, kteří přicházejí povzbudit své následovníky. Ve vysočanské O2 Aréně nemůže chybět vodou z Vltavy křtěný Jiří Kochta, jenž roku 1972 na domácím ledě pomohl vybojovat vítěznou trofej, na kterou tehdejší Československo čekalo dlouhých třiadvacet let. „Prožívali jsme ohromnou euforii,“ vybavuje si nezapomenutelné chvíle.
PRAHA (Od našeho zpravodaje) – Někdejší střední útočník, jemuž nedělala problémy ani hra na pravém křídle (Kochta, Nedomanský, Jiří Holík – vzpomínáte?) letos přispěchal hned na první zápas české reprezentace proti Švédům, který naši prohráli 5:6 po samostatných nájezdech. „Švédové hráli výborně a pro kluky to bylo velice těžké porovnat se s takovým soupeřem na úvod turnaje. Domácí mužstvo chce vždycky předvést co nejlepší výkon a cítí velkou zodpovědnost,“ připomíná starou známou opravdu.
Přestože Češi vytěžili z úvodních třech zápasů jenom čtyři body, pokládá je Kochta za aspiranty na obsazení předních příček. Jejich pomalejší rozjezd připisuje těžkému rozlosování, které jim po Švédech postavilo do cesty Lotyše a hlavně nabitou Kanadu. „Špička se hrozně vyrovnala a nemůžeme jasně říct, kdo je favorit. Ale samozřejmě věřím, že kluci udělají medaili. Přál bych jim tu nejkrásnější, zlatou,“ nemůže ani říct jinak.
Vovka je můj druhý táta
Osmašedesátiletý bývalý sparťan, jenž hrával jako voják také za jihlavskou Duklu a přivezl si odtud dva ligové tituly, dobře vnímá elektrizující atmosféru letošního mistrovství světa. „Je to obrovský svátek pro celý národ. Otevření Síně slávy pár dní před začátkem té parádní zápasové nabídky a vůbec všechno, co se tady děje, považuji za úžasné. Lidi se hrnou do hlediště v hojném počtu a dávají najevo, jak je hokej baví,“ konstatuje s povděkem.
Aktérům dávných bitev, z nichž mnohé vstoupily nesmazatelně do historie, přináší návštěva hlediště vítanou příležitost potkat letité kamarády, s nimiž kdysi sdíleli sportovní osudy. „Vždycky se těšíme na takové akce, při nichž se můžeme znovu potkat. Bohužel, naše řady postupně řídnou. Někdo nemůže přijít, protože nemá čas, jiný je na tom trochu hůř zdravotně. Nedávno jsme pochovali Jardu Holíka, který byl jedním z nás. Takový je života běh, nedá se s tím nic dělat,“ krčí rameny.
Letošní pražský šampionát umožňuje Jiřímu Kochtovi osobní shledání s legendárním útočníkem Vladimírem Zábrodským, který žije ve Stockholmu a byť překročil životní devadesátku, nenechal si ujít návštěvu rodného města. „Bylo mi šestnáct, když jsme se potkali v týmu Bohemians. Odehráli jsme spolu tři parádní sezony. Jezdil jsem na křídle, Vovka v centru. Občas jsme se prohodili. Při pozdějších cestách do Švédska jsem Vovku pokaždé vyhledal a dodnes máme super vztah. Voláme si dvakrát týdně, je to můj druhý táta,“ svěřuje se.
Dohlíží na vnuka ve Spartě
Pokud se Jiří Kochta vrací k milníkům své hokejové kariéry, jako první se mu vybaví mistrovství světa ve dvaasedmdesátém. V domácím prostředí holešovické Sportovní haly se mužstvu Československa podařilo zlomit hegemonii „velké rudé mašiny“ a vystřídat ji na pomyslném trůnu. „Nejkrásnější byl ten závěr. Porazili jsme Rusy a věděli, že ke zlatu stačí už jen překonat Finy. Nedali jsme jim žádnou šanci. Prožívali jsme ohromnou euforii, lidé nás objímali. Na to se nedá zapomenout,“ říká s nostalgií.
Ač je Pražák každým coulem – strávil tady většinu života s výjimkou bavorského exilu v období 1982 až 1989 – poutá ho vřelý vztah rovněž k jihočeské Putimi, obci na Písecku proslavené dobrým vojákem Švejkem. „U babičky s dědou jsem pravidelně trávil letní prázdniny a v zimě bruslil na zdejším rybníce. Mám krásné vzpomínky, ale moc často se tam už nedostanu," zmiňuje putimský domek po předcích, který teď obývá jeho sestra.
Jiří Kochta omezil také návštěvy Mnichova, kde má dvě vnoučata. Pomáhá totiž s výchovou dalších dvou vnuků v Praze. „Dcera Markéta tady bývá většinou sama, neboť její manžel trénuje tenistku Karolínu Plíškovou a jezdí pořád po světě. Starám se o mladšího kluka, který hraje hokej za Spartu. Staršího vozí dcera na fotbal. Kope za Bohemku,“ vypočítává účastník osmi světových šampionátů a dvou olympiád.
Ladislav Lhota
