HAINÝ PŘEMYSL

OBRÁNCE

(18. 12. 1925 v Praze – 24. 10. 1993 v Praze)

„Danilo“

obránce, hůl napravo

mistr světa 1949, držitel stříbrné olympijské medaile 1948, mistr Evropy 1948 a 1949

číslo dresu 1949: 1

v národním mužstvu 27 utkání, 7 branek

premiéra: USA 6:5, přátelsky, Praha 18. 1. 1948

derniéra: Švédsko 0:5, přátelsky, Stockholm 11. 12. 1949

první gól: Rakousko 17:3, ZOH – MS, Svatý Mořic 4. 2. 1948

poslední gól: Švédsko 5:3, přátelsky, Stockholm 9. 12. 1949

v lize 192 utkání a 25 gólů v letech 1947 – 1960, mistrovské tituly 1948, 1950, 1959

hráčská dráha: 1940 Viktoria Malý Břevnov, 1943 Slavia Praha, 1947 LTC Praha a liga, 1948 ATK Praha, 1950 uvězen po vykonstruovaném obvinění, 1951 SONP Kladno, 1952 Tatra Smíchov (pokračovatel LTC), 1955 Baník (SONP) Kladno, 1960 Dynamo Ruzyně do roku 1962

trenérská dráha: 1962 Dynamo Ruzyně, 1966 Servette Ženeva – Švýcarsko), 1969 Sparta Praha, 1973 Veronika Den Haag – Holandsko, 1875 Olimpia Ljubljana - Slovinsko (tehdy v Jugoslávii) do roku 1978

Tvrdý a obětavý bek urostlý jako sosna začínal na postu středního útočníka – ale také jako lehký atlet s mimořádnými vrhačskými dispozicemi, ze kterého legendární objevitel a trenér atletických talentů „otec“ Jandera zamýšlel vychovat prvotřídního desetibojaře. Na celé čáře ale vyhrál hokej.

Byl nejlepším hráčem Slavie, které roku 1947 v rozhodujícím utkání unikl všeobecně očekávaný návrat do nejvyšší soutěže. V té chvíli po něm sáhl LTC. Někteří kritici zprvu tvrdili, že na mezinárodní hokej nestačí bruslařsky, ale tváří v tvář novým velkým nárokům se zdokonaloval tak rychle, že ještě v průběhu první ligové sezony získal dres s lvíčkem a zahrál si v něm i pod vlajkou s pěti kruhy.

Na podzim 1948 nastoupil vojenskou základní službu v ATK. Po ztrátách, které tehdy postihly zejména obranné řady národního mužstva, si vydobyl místo v první dvojici po boku ostříleného Josefa Trousílka a na světovém šampionátu ve Stockholmu, kde byl vlajkonošem našeho týmu, plně obstál. K jednomu z přípravných mezistátních zápasů nastoupil spolu s ním i mladší bratr a spoluhráč ze všech předchozích působišť, útočník Jiří.

V následující sezoně vojáci i bez trenéra získali mistrovský titul; tým koučovala „rada“ osvědčených reprezentantů, tréninky vedl Přemysl Hainý. O jeho nepostradatelnosti pro národní mužstvo nemohlo být pochyb. Ani jemu se však nevyhnul hanebný proces z roku 1950. I když byl odsouzen jen k malému trestu a už na podzim 1951 se díky podpoře Jiřího Tožičky mohl vrátit na ligový led v dresu Kladna, cesta zpátky na velkou mezinárodní scénu zůstala i jemu už jednou provždy uzavřena. Až v samém závěru hráčské dráhy tak alespoň k dvěma mistrovským vavřínům z LTC a ATK připojil třetí – kladenský.

MILOSLAV JENŠÍK