KUS JOSEF

ÚTOČNÍK

(1. 6. 1921 v Praze – 23. 7. 2005 v Šumperku)

pravé křídlo, hůl napravo

mistr světa a Evropy 1947

v národním mužstvu 9 zápasů, 5 gólů (3 na MS)

premiéra: Švýcarsko 2:2, přátelsky, Praha 19. 1. 1946

derniéra: USA 6:1, MS, Praha 23. 22. 1947

první gól: USA 13:1, přátelsky, Praha 7. 2. 1947

poslední gól: USA 6:1, MS, Praha 23. 22. 1947

v lize více než 90 utkání a 46 gólů v letech 1940 – 1953; mistrovské tituly 1942, 1944, 1946, 1947 a 1953

hráčská dráha: 1935 HOVS Praha, 1939 HO Karlín, 1940 Sparta Praha, 1941 LTC Praha, 1947 – 1953 Sparta Praha

trenérská dráha: 1953 Tankista Praha, 1956 kurs trenérů v Číně, 1957 Spartak Praha Motorlet (I. ČLTK), současně v letech 1958 – 1960 člen ústřední trenérské rady a trenér reprezentačního B-mužstva, 1962 Sparta Praha, 1964 Klagenfurter AC (Rakousko), 1967 Chomutov, 1971 – 1973 Celje (dnešní Slovinsko, tehdy v Jugoslávii)

Urostlý útočník měl všechno, co potřebuje prvotřídní křídlo: rychlost a jistotu na bruslích, znamenitou techniku hole, nebojácnost v osobních soubojích a sebevědomí k důrazným nájezdům na soupeřovu branku… Na vrcholu hráčské kariéry se však potýkal s nemalým a časem se prohlubujícím hendikepem, se kterým se u nás na přelomu čtyřicátých a padesátých sotva dalo něco dělat: vadou zraku, která mu vadila zejména při hře pod umělým osvětlením. Jaroslav Drobný si podobnou potíž vyřešil kontaktními čočkami, které díky svým tenisovým kontaktům získal v USA. U nás se však tehdy ještě nevyráběly, ani je nebylo možné získat z dovozu.

Znamenitý hráč s vrozenou krátkozrakostí byl odchovancem HOVSu; na jeho kluziště na Petrském nábřeží v pražském centru to měl v klukovských letech nejblíže. Když nacisté na podzim roku 1939 uzavřeli české vysoké školy a rozpustili i Vysokoškolský sport, klub ještě po krátký čas pokračoval jako HO Karlín. V té době už Kus patřil k ostře sledovaným talentům, a tak našel nové uplatnění ve Spartě. Roku 1941 po něm sáhl LTC, jenže brzy potom ho ještě se (rovněž příštím světovým šampionem) Oldřichem Němcem čekalo totální nasazení v Hitlerově říši – v tehdy k ní připojeném Rakousku. Josefu Malečkovi se díky jeho předválečným známostem podařilo alespoň zařídit, aby tam oba mohli hrát hokej, a tak pražští fanoušci lovili z německých novin zprávy o gólech, které v německém válečném mistrovství stříeli „Kuss“ a „Nemetz“. Ještě před koncem války se oba šťastně vrátili domů.

Na pražském MS 1947 Kus rozhodně nezklamal. Tím více překvapilo, když byl po skončení sezony uvolněn zpátky do Sparty. Když tam později přestoupil i Zábrodský, vytvořil spolu s ním a s Milošem Veckem (jehož roli později převzal Jan Hanzl) znamenitý první útok, který se stal smrtící zbraní. V sezoně 1950-51 byla Sparta u nás nepochybně nejlepší, jenže ji naneštěstí strávila v nižší soutěži. Rok poté se jí nedařilo ve finálové skupině, ale do třetice z toho byl mistrovský titul pro rok 1953. Ve finálové skupině už Kus se zlomenou rukou nastoupit nemohl, ale na postupu do ní se předtím velmi zasloužil.

Po vyléčení už se k aktivní hře už nevrátil a jako trenér se ujal nově vytvořeného armádního týmu, který byl pod názvem Tankista podle dobové zvyklosti okamžitě zařazen do nejvyšší soutěže. Měl v něm k dispozici poměrně početný kádr většinou nezkušených hráčů, a tak začal jako první u nás pravidelně střídat tři útočné řady. Nečekané úspěchy mužstva, které roku 1955 skončilo v lize druhé za mistry z brněnské Komety (ve finálové skupině s nimi remizovalo 2:2 s Spartu rozdrtilo 8:2), výrazně přispěly k prosazení hry na tři útoky i v dalších ligových týmech.

MILOSLAV JENŠÍK