MACELIS JIŘÍ

 

Už v sezoně 1947-48 si ho pražský I. ČLTK vypůjčil pro zájezd do Francie. Pro širokou hokejovou veřejnost byl před památným stockholmským šampionátem i později (až v závěru karlovarského působení se natrvalo posunul do obrany) především znamenitým útočníkem, zpravidla v centru. Svědčí o představivosti a tvořivosti Vladimíra Zábrodského, že si ho v následující sezoně jako faktický kouč pro Stockholm vybral do role obránce. A Macelis se na neobvyklém postu skvěle osvědčil, když ke svým už známým přednostem – bruslařské i technické vyspělosti, skvělému čtení hry, taktickému nadání a čichu na gólové situace – přidal i potřebnou dávku tvrdosti v boji o kotouč. Místo v reprezentační obraně si v zesílené konkurenci udržel i v následující sezoně, spolu s dalšími spoluhráči však místo na šampionát do Londýna putoval do vězení.

Protože v jeho případě byl vedle nesmyslného rozsudku vysloven i zákaz pobytu v rodném městě, po propuštění z jáchymovského uranového lágru rád přijal nové hokejové angažmá v Karlových varech. Brzy se opět dostal do výtečné formy, dokonce lepší, než před hanebným procesem. Stal se lídrem karlovarského týmu a pravou rukou trenéra – prostě „šéfem“. A protože početní příznivci mužstva doprovázeli své hokejisty i na led soupeřů, byl jejich bojový pokřik „Máco, ty musíš!“ brzy proslulý od Šumavy až k Tatrám. V první polovině padesátých let si Macelis svými výkony říkal o obnovenou reprezentační nominaci víc než výmluvně. Ani pro něho však už dres s lvíčkem nebyl.

Karlovarský sestup z nejvyšší soutěže v roce 1956 byl do značné  míry zapříčiněn jeho nešťastnou zlomeninou nohy na soustředění před zahájením ligy, které hráče číslo jedna vyřadilo na dlouhou řadu zápasů. Fanoušci v městě horkých pramenů si pak ještě dlouhá léta nedali vzít, že kdyby „Máca“ po sestupu neodešel do Kolína, mužstvo by se bylo mezi elitu po roce vrátilo. Tak či onak se příkladný reprezentant na své cesty načerno za příbuznými a starými kamarády i z Kolína nebo později z Hodonína vydával načerno, protože na zákaz jeho vstupu do „Budějic“ se při pozdější soudní rehabilitaci jaksi pozapomnělo. Na Slovácku přežil zásah bleskem. Pozdější zhoubné nemoci se však již neubránil.    

MILOSLAV JENŠÍK