PÍCHA ČENĚK

Muž neuvěřitelně všestranných zájmů byl nejen skvělý hokejista, ale také bezmála ligový fotbalista (roku 1946 v útoku českobudějovického Meteoru hrál v kvalifikaci), výborný házenkář, plavec a hráč vodního póla, sokolský gymnasta, amatérský vodák a nadto rybář od pánaboha a milovník rychlých motocyklů… 

Na ledě kompenzoval menší postavu mimořádnou dravostí, rychlostí, technikou hole a bleskurychlou orientací v nejspletitějších situacích, střeleckou pohotovostí a v neposlední řadě krajní obětavostí. Hvězda – a přitom mimořádně skromný a kamarádský sportovec i člověk. Do Stadionu ho jako patnáctiletého přivedl starší bratr Stanislav. Hned ho zařadili do prvního mužstva a v lize debutoval už v premiérovém ročníku 1936-37. Když se po dvou letech neexistence ligy a po další sezoně nepřítomnosti českobudějovického týmu Stadion vrátil v sezoně 1941-42 na extratřídní led, debutoval Čeněk i jako ligový střelec 2 góly Spartě (4:4). Od té doby byl středem zájmu elitních pražských klubů, o jeho získání velice usiloval zejména I. ČLTK, ale rodné město nikdy neopustil.

I Píchova výkonnost, stejně jako dalších Jihočechů, prudce vzrostla po otevření českobudějovického zimního stadionu na podzim 1946. Už v sezoně 1947-48 se objevil v širším výběru pro ZOH v reprezentačním béčku a v té následující zakotvil v národním mužstvu. NA MS 1949 ve Stockholmu nastoupil ve všech 7 zápasech našeho týmu. Prosadil se i do nominace pro Londýn 1950. Zatčení ve „Zlaté hospůdce“ se vyhnul dramatickým útěkem přes dvory;  později byl vyslýchán na českobudějovické StB, ale mezi oběti vykonstruovaného procesu zařazen nebyl.  Přesto ani on už nikdy nesměl obléci reprezentační dres, i když na počátku padesátých let mohl být stejně jako Mizera být pro nové národní mužstvo významným přínosem už pro své zkušenosti a neutuchající střeleckou potenci. V závěru hráčské činnosti trénoval českobudějovický dorost (1960-64). V posledních letech před svou předčasnou smrtí pracoval jako strojník zimního stadionu. 

MILOSLAV JENŠÍK