SLÁMA MIROSLAV

Z patnácti našich prvních mistrů světa z roku 1947 pouze čtyři nevyrostli od dětských let na pražském ledě; takové postavení tehdy metropoli zajišťoval jediný zimní stadion (až do podzimu 1946) v českých zemích. Dva z oněch čtyř se na velkou hokejovou scénu vydali z Třebíče.  Začínali na rybníku Kuchynka a už tam sváděli své první souboje o puk. Oba se pak stali středními útočníky – Bouzek v Horácké Slavii, Sláma v týmu městského rivala, Dělnického SK. Stejný dres poprvé oblékli až v národním mužstvu.

Po maturitě se Sláma vydal do Prahy, aby se zapsal na právnické fakultě Karlovy univerzity. Krátký čas hrával v druhém mužstvu LTC, ale brzy zakotvil v Hokejovém odboru Vysokoškolského sportu.  Roku 1937 debutoval v lize v barvách mateřského klubu, a v následující sezoně se už znovu s týmem HOVSu stal v Norsku akademickým mistrem světa.

O výtečného bruslaře a technika obdařeného mimořádnou inteligencí se začali zajímat stavitelé národního mužstva. To už se však naše země octla v kleci nacistického protektorátu.  V listopadu 1939 okupanti uzavřeli české vysoké školy a s nimi vzal zasvé i HOVS. Mužstvo dokončilo sezonu pod krycím názvem HO Karlín, ale potom bylo rozpuštěno. Sláma si našel nové působiště v I. ČLTK Praha, který právě začal šlapat na paty mistrům z LTC.  Dozrál pro roli jednoho z lídrů týmu a tady se v ní mohl okamžitě uplatnit.

V první polovině 40. let minulého století se ustálila podoba ligy s šesti účastníky, kteří se utkali jen jednou každý s každým. Hokejisté obou pražských prestižních tenisových klubů napořád poráželi ostatní soupeře, a tak o prvenství rozhodoval jejich vzájemný souboj.  Roku 1941 I. ČLTK nečekaně zvítězil 2:1.  Jedním z klíčů k úspěchu byl chytrý taktický tah kouče, internacionála Tožičky:  posílal vždy na led svůj druhý útok proti první řadě LTC,  vedené osmnáctiletým, ale již velmi nebezpečným Vladimírem Zábrodským, a centra Slámu pověřil jeho důsledným osobním střežením. „Muky“ splnil úkol na sto procent.

Vedle mistrovského titulu získal tenkrát ještě jedno prestižní ocenění: s 9 góly (z 28, které nastřílel tým) se stal králem ligových střelců!  Při všeho všudy pěti zápasech o body to znamenalo prúměr 1.8 gólu na zápas, o kterém mohou dnešní kanonýři extraligy jen snít!    

Když okupanti znemožnili našim hokejistům mezinárodní styk, přišla na svět mezizemská utkání Čechy – Morava.  V těžkých časech pomáhala zvedat lidem hlavy a fanoušci je brali i jako testy příštích reprezentantů osvobozené země. Vstupenkou do zemských týmů nebyl původ, ale klubová příslušnost, a tak vždy hrdý Moravan Sláma chtě nechtě hrával za Čechy. Dokonce rodákům postupně nastřílel pár pěkných gólů, ale nikdo se tím netrápil.

LTC se poučil a v letech 1942 – 1948 si trůn ohlídal.  I. ČLTK si však po celu tu dobu dokázal podržet postavení vicemistra. „Muky“ hrával i nadále v útoku, ať už jako centr druhé řady nebo v první po levici Drobného.  Na koncerty tria Kobranov – Drobný – Sláma z první sezony po osvobození vzpomínali fanoušci ještě po letech. Obranářské schopnosti hráče, který po opětovném otevření vysokých škol završil doktorátem právnická studia, však odborníci nepřehlédli. Když ho v listopadu 1946 poprvé povolali k mezistátním utkáním a zařadili ho do obrany, složil dvojitou zkoušku hokejové zralosti na výbornou. 

V  reprezentaci byl jeho prvním partnerem Šťovík, po něm Trousílek a na slavném štvanickém šampionátu Pácalt. Nejlépe mu to však sedlo s Oldřichem Zábrodským, se kterým hrál roku 1948 na zimních olympijských hrách  ve Svatém  Mořici. V úvodním utkání s Italy (22:3) tam nastřílel pět gólů. S mladším Zábrodským si přes věkový rozdíl devíti let rychle porozuměli i mimo ledovou plochu, v neposlední řadě proto, že bek LTC rovněž studoval práva.V létě 1948 Sláma přestoupil do Vítkovic, kde mu nabídli místo přednosty právního oddělení železáren. LTC, oslabený tragickou smrtí svých čtyř mistrů světa ve vlnách Lamanšského průlivu, si ho na sklonku roku vypůjčil k zájezdu do Švýcarska.  Všem hráčům tam byla nabídnuta emigrace a vytvoření exilového týmu. Po dlouhých debatách uzrálo rozhodnutí vrátit se domů. „Právnická obrana“ přesto ve svobodném světě zůstala.  Oba si krátce si zahráli ve Švýcarsku, ale brzy dali hokeji vale. Sláma se natrvalo usadil v Kalifornii.

Jaký by byl jeho reprezentační účet, kdyby nepatřil k hráčské generaci, které nejlepší léta ukradla nacistická okupace a druhá světová válka – a kdyby neopustil velkou scénu na vrcholu výkonnosti, v jedenatřiceti letech?

MILOSLAV JENŠÍK