STIBOR KAREL

ÚTOČNÍK

(5. 11. 1924 v Praze – 8. 11. 1948 v Lamanšském průlivu)

„Čertík“

levé křídlo, hůl nalevo

mistr světa 1947, držitel stříbrné olympijské medaile 1948, mistr Evropy 1947 a 1948; člen Síně slávy českého hokeje

číslo dresu 1947: 7

v národním mužstvu 23 utkání, 14 gólů (9 ve světových soutěžích)

premiéra: Švédsko 1:5, přátelsky, Stockholm 2. 12. 1945

derniéra: Kanada 3:3, přátelsky, Praha 19. 2. 1948

první gól: Švýcarsko 12: 3, turnaj, Praha 13. 11. 1946

poslední gól: Rakousko 17:2, ZOH – MS, Svatý Mořic 4. 2. 1948

v lize 24 utkání a 34 gólů v letech 1942 – 1948; mistrovský titul 1943, 1944, 1946, 1947, 1948

hráčská dráha: 1934 – 1948 LTC Praha

Brilantní útočník malé postavy udivoval nejen technickými a střeleckými kousky, ale i nebojácností a odolností v osobních soubojích. S kamarádem Vládislavem Müllerem se naučil bruslit na libeňském Korábě a potom spolu vstoupili mezi žáky LTC. Bok po boku, Karel v centru a Vláďa na levém křídle druhého útoku, prošli pak i dorostem, kde s nimi z příštích mistrů světa hráli i Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek a Oldřich Němec.

Na dveře šatny klubového prvního týmu zaklepal „Čertík“jako první z libeňských blíženců už v sezoně 1942-43. Nejprve se prosadil jako střídající třetí obránce, ale brzy už vedl útočnou formaci s Ladislavem Trojákem a Viktorem Lonsmínem na křídlech. Müller dospěl do mistrovské sestavy o rok později, ale hned zase chodili na led spolu. Na pravém křídle je doplnil o něco starší Josef Kus.

Když se blížil štvanický světový šampionát v roce 1947, vše směřovalo k tomu, že v národním mužstvu bude LTC mít dva kompletní útoky. Pak se ale znenadání ze svých tenisových cest vrátil do Prahy Jaroslav Drobný. Karel mu uvolnil post v centru a posunul se na levé křídlo, které se od té chvíle stalo jeho reprezentačním osudem; pro Vláďu už v nominaci místo nezbylo. Tvůj čas přijde, řekli mu. Už nepřišel – na samém konci sezony utrpěl Vladislav Müller na zájezdu do Německa smrtelné zranění. První český hráč, který svou lásku k hokeji zaplatil životem. Bohužel zdaleka ne poslední…

Kdo by se v těch smutných chvílích nadál, že o půldruhého roku poději potká tragický osud šest jiných hokejových reprezentantů, mezi nimi i jeho největšího kamaráda Karla Stibora?

MILOSLAV JENŠÍK