TAJCNÁR RUDOLF

OBRÁNCE

(17. 4. 1948 v Bratislavě – 2. 7. 2005 v Bratislavě)

Obránce, hůl nalevo

Mistr světa 1972, mistr Evropy 1971 a 1972, držitel bronzové medaile ze ZOH 1972, účastník dalšího MS 1971; člen Síně slávy slovenského hokeje

Číslo dresu na MS 1972 : 6

V reprezentaci 54 zápasů a 9 gólů

Premiéra: NDR 2:2, přátelsky, Crimimmitschau 15. 4. 1967

Derniéra: SRN 3:1, přátelsky, Ústí nad Labem 5. 1.1977

První gól: Švýcarsko 17:1, MS, Praha 7. 4. 1972

Poslední gól: SRN 3:1, přátelsky, Ústí nad Labem 5. 1.1977

V lize 344 utkání a 71 gólů

Hráčská dráha: 1959 Slovan Bratislava, 1966 Dukla (později VSŽ) Košice a liga, 1968 Slovan Bratislava (do roku 1975, 1977 Maine Mariners (USA) s dvěma zápasy za Edmonton Oilers (Kanada, tehdy WHA), Hershey, Spokane Flyers (USA – farma Philadelphia Flyers), Ambri Piotta (Švýcarsko)

Mimořádně robustní a tvrdý obránce (180 cm a 100 kg) dovedl nejen nesmlouvavě zametat před vlastní brankou, ale i vypalovat tvrdé střely od modré čáry. Své góly v dresu se lvem si uměl znamenitě načasovat: pět z celkového počtu devíti nastřílel právě během triumfálního tažení pražským světovým šampionátem v roce 1972! Druhé utkání se Švédy (2:0) tehdy vlastně rozhodly dvě z jeho dalekonosných pumelic. Proti první byl „Honken“ Holmquist zcela bezmocný, druhou dokázal jen vyrazit před sebe a Nedomanský doklepl kotouč do branky.

Rudo rád vzpomínal na vojenskou základní službu v Košicích; tam debutoval v lize ve vítězném utkání s Kladnem (4:2). Při návratu do civilu ale jeho cesta nemohla vést nikam jinam než zpět na zimní stadion Na pasienkoch, kam to měl z domova už jako kluk jen nějakých dvě stě metrů. Hotový ligový bek tam byl přijat s otevřenou náručí a zařazen do sestavy Slovanu zařazen po bok Milana Kužely.

Po pražském úspěchu musel následující sezonu ze zdravotních důvodů zcela vynechat. A když se vrátil na led, stavitelé národního mužstva už stavěli na jiných hráčích. Přitom v zahraničí o něho byl stále živý zájem. Proč se tedy divit, že v létě 1977 nevrátil z dovolené? Původně počítal s uplatněním ve Švýcarsku, ale totalitní režim nakonec dosáhl rozhodnutí, že Tajcnár nesmí hrát v žádné soutěži IIHF, takže v prvních letech mu byl dostupný jen zaoceánský profesionální hokej.

Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti. Jeho předčasnou smrt způsobilo vážné onemocnění.

MILOSLAV JENŠÍK